Kostelníci
Tak už to vypadalo, že po posledním výsledku a hlavně předvedené hře se naše mužstvo takříkajíc zkonsolidovalo a začalo předvádět pohledný a účelný futsal. Zpět do reality nás však nekompromisně navrátil hned následující duel s tabulkovým sousedem, týmem Kostelníků. V podstatě pokud bych měl něco v tomto utkání pochválit, tak jedině hojnou účast v počtu devítí hráčů a fakt, že opět proběhla předzápasová příprava v dostatečném počtu fotbalových odborníků.
Pochvaly tedy proběhly a nyní se můžeme věnovat kritice, a že je co hodnotit. Je smutné, že už při rozcvičení vyprodukuje nejlepší střely náš gólman, který je ale logicky v utkání moc uplatnit nemůže. U Porčíka se ještě sluší dodat, že nás celkem podržel a žádného excesu se tentokrát nedopustil.
Dostali jsme šest fíků a všechny po klasických chybách. Dva góly po námazu z autu(Árčí, Sláva), jeden z našeho rohu(to už snad ani nebudu komentovat), dva po nesmyslných ztrátách balonu někde na půlce hřiště a jeden gól nám byl vstřelen přes celé hřiště. Naše obraná hra byla celá v troskách a v útoku to byla taky katastrofa. Pokud si někdo myslí, že jsme byli opticky lepší, tak na to já odpovídám: "nebyli Wyncku!" Zpracování, přihrávka, vracení se a hlídání si svého protihráče při bránění jsou činnosti, které náš systém hry neuznává a možná ani nezná.
Nicméně nevěšme hlavu a do dalších bojů vyražme poučeni a s ještě větším odhodláním něco na naší hře změnit. Vždyť tabulka je vyrovnaná a hrát se dá opravdu s každým.
Zlatou helmu získal za své dva zásahy Wyncek a stal se tak slepým králem mezi hluchoslepými.