Jak vznikl profi team Los Kolos si už nikdo přesně nepamatuje. Od té doby již uteklo mnoho piv. Ale z útržků vzpomínek a nedávno odtajněných archivů přesto můžeme s jistou mírou nepřesnosti vydedukovat, jak to asi bylo. Již Erasmus v roce cca. 500 před. n. l. věštil něco ve smyslu „…a na prahu nového věku zrodí se z popela legenda, která jako uragán smete vše, co v cestě jí stojí“. Odborníci na historii a mystiku se dlouho přeli o význam těchto slov, ale až rok 2007 jim poskytl odpověď. To bylo tak…
Jednoho kalného rána se dvojice Luboš J. a Vincek shodla na tom, že jsou bezesporu slušní kopáči. Svěřili se Vosovi, který s nimi také byl na obvyklém ranním lahváči u večerky Dong a ten jim nadšeně přitakal. „Co takhle začít hrát znova fotbal?“, napadlo je. Jenže po chvíli zběsilé diskuse jim došlo, že s fyzičkou důchodce v komatu by to asi nešlo. „A co takhle teda ten stolní?“, snažil se Vosa zachránit situaci. „Ten ne, bolí mě ruka vod honění. Permanentně. To by nešlo“. To Vincek byl proti. Luboše taky občas bolí ruka, když musí pomoci Vincovi, takže nakonec padla volba na futsal. Ale kde sebrat tým a nekrást? Tu si někdo vzpomněl, že zná snad dobrého hráče. „Prej viděl na vlastní oči divizi. A v televizi dvakrát Kožený slunce, ten by se nám hodil“. Modří už vědí, kdo byl dotyčný. Ano, Kulča. Druhý den stačily dva jointy a byl náš. A tak se začal tým rozrůstat jako lavina. S Kulčou totiž občas do posilovny chodí kozy posilovat Kuba. Sice to na něm není vidět jako na Kulčovi, ale už ho prý nebavilo běhat za svojí dogou Barčou a jen kopat do jejích hovínek. Prý by to rád zkusil i jako ten profík na hřišti s něčím kulatým, co se nelepí na podrážku. Jenže hrát futsal neví zábava jenom pro hodné a slušné chlapce, kteří zatím kostru týmu tvořili. Chtělo to bijce. Bijce nebojsu, co bude budit respekt. Asi tak uvažovali naši mladí hrdinové kráčíc přes Mírové náměstí. V tom je ze snění vytrhl mocný hlas „Kupte si nanuka, vy vocasové. Jednak nemám na chleba a jednak se mi brzo roztečou“. Stál tam ON. Archetyp nordického válečníka – Lysec alias Ševčen. Zevloval vprostřed náměstí v plné své kráse vedle kamiónu plném vanilkové zmrzliny a mlátil kolemjdoucí, co si nic nekoupili, krabicí zmrzlých hranolek. Dohoda byla rychlá. Tým se zavázal do druhého dne dovalit pytel nekolkovaných cigaret a získá tím dalšího hráče. V tento moment se blýskl především Vosa, který znalý terénu promtně prohrabal odpadkáče kolem hlavního nádraží a získal tak požadovaný počet bezfiltrových cigaret značky Start a Mars. Další položku úspěšného týmu futsalového tvoří hlavičkář. Momentálně je to však zboží více něž nedostatkové. A tak dali kluci hlavy dohromady, kdeže je takový borec k mání. A napadla je jediná alternativa. Fíla zvaný Čára. Ke svým stopadesáti číslům výšky dokáže přidat dalších pět při výskoku a je tak celookresní celebritou mezi hrotovými plejery. V ovládání vzdušného prostoru je nedostižný, což vyvolává jistou závist především od Vince, který se loni na jaře ztratil při toulkách parkem Rudé armády v neposekané trávě. Nebýt Kubovi dogy, asi bychom ho nevyčenichali. Obrana i útok tím získaly jistou konturu. Zbývala osoba nejpovolanější. Gólman. Tady byla situace více než ošemetná. Vyhlídnutý Péťa Šmajchelů nedostal z Dánska vízum, Olí Kánů měl virózu a Péťa Čechů bojoval v té době po zranění o místo dvojky v SK Vrátno. Navíc nikdo z nich o nabízené šanci nevěděl a sotva by navíc odpověděl na zoufalé esóes z Oustí. A tak kde se vzal, tu se vzal, dnes už nikdo neví, zjevil se Míńa starší. Všude o sobě prohlašoval, že je neuznaný talent a nebýt jedné nohy kratší, mohl být už v nároďáku. Všude se mu smáli, jenom jediný tým v něm našel spásu. Když po půl sezóně vyplavala po pátém rumu najevo pravda, že nejenže nikdá nechytal, ale že se i bojí míče, bylo již pozdě. Alespoň se spoluhráčům objasnila známá situace ze hriště „mám, mám, sakra nemám, sorry“. Jedinou podmínkou novopečeného brankáře při angažmá bylo přivzetí jeho bratra do obranné squadry. Nikdo nebyl proti, jednalo se o obávaného brouska ze Skorotic. Tak obávaného, že se mu soupeři složili na letenku a poslali ho na odpočinek do pralesů Nového Zélandu. Tak sice přišel téměř o půl sezóny, ale vrátil se tvrdší než kdy dřív (tamní mok způsobuje zkamenění jater, pozn. autor). Tož se konsolidovaný kádr vydal ze třetí okresní třídy dobýt svět. Při vstupu na vyprodanou Severku se však k hráčům přitočilo podivné individuum. Něco jako Landa, ale plešatější. „Hele vole, nějaký drogy? Paralen, brufen, teploměr, všechno mám. Prima ceny.“ Tak jsme poznali Flaxu, toho času podomního prodejce farmaceutik na útěku. Za slib, že vykoupíme jeho zásobu Gutalaxu se k nám přidal. Gutalax je totiž to jediné, co nás přinutí běhat. No a tak jsme byli komplet. A šlo se hrát. Ale to už je story od jináč………..