V patnáctý květnový den Kozlíci zavítali na hřiště Severotisku. Soupeř se ubytoval na chvostu futsalové III. třídy, tak jsme se na něm chtěli konečně odrazit k výsledkové a herní pohodě. Tu první jsme naplnili zcela, po delší době jsme vyhráli a vstřelili i dost branek, tu druhou jsme už naplnili jen zčásti.

Oslabení Kozli (Miňa st. byl někde na Měsíci, Lysec u ledu, Vincek - cholera) začali bez Flaxy (stál někde na Strahově a čekal na lístky na Slavii) ve svižném tempu. Po pár zastrašovacích a zastřelovacích akcích otevřel skóre Míňa ml., hrající to odpoledne s číslem 7 na zádech,ale bez zubu 8 v ústní dutině. Další dva góly v rychlém sledu nám dodaly klid a uchýlily jsme se k naší klasické nemoci – ležérnosti. Do poločasu soupeř snížil, nás párkrát  vychytal gólman.

Ve druhé půli jsme díky Kubovým trefám odskočili, jenže sympaticky hrající domácí celek opět kontroval. A to přesto, že v naší bráně doslova čaroval Vosa, jenž zastoupil naší absentující jedničku. Hlavně v druhé půli se brance tedy nenudil…Hra se ve volném tempu přelévalo z jedné strany na druhou, na naše nechytatelné pumelice (hlavně Fíla) soupeř vždy odpověděl, až se  skóre ustálilo na konečných 5:9.

Deštěm smáčené hřiště Severky nám tedy tentokrát přálo, máme tři body a můžeme optimisticky vyhlížet závěrečné zápasy naší soutěže.

Hláška večera :,, Kluci, byl to mooc krásnej zápas, hráli jste moooc pěkně´´ .(rozšafný rozhodčí, který se v horoucím tempu zápasu stačil věnovat fanynkám, Vinckovi, lavičkám i utkání a to v tomto pořadí)